Etikoterapie

muž 55 let - alergie na ovoce s peckami a pyly

Tento případ byl až ukázkově zdařilý, neboť tento muž byl poměrně otevřený a velmi dobře pochopil princip spojených nádob mezi ním a jeho alergií.

Byl to muž, jak má být, pěkně urostlý, jezdil na kole /pouze tam, kde to znal/, dost fyzicky pracoval jak na domě a zahradě, tak i v zaměstnání.

Ovšem jakmile se vyskytla v jeho blízkosti švestka, meruňka apod., tak mu zrudl a natekl krk, začal slzet, zahleňovat se a kýchat.Stejně tak na jaře, když začaly kvést břízy.

Náš rozhovor se točil kolem jednoho tématu, a to /jak sám říkal/ kolem jeho nešťastné povahy. Měl problém říci lidem ,, ne ,, a pokud to řekl, tedy spíše naznačil, tak se tím delší dobu trápil.

Působil velmi starostlivě. Měl i ve tváři vepsaný jakoby plačtivý, ustaraný výraz.

Sám také říkal, že má asi přehnané starosti o rodinu, děti, vnuky. Byl velmi citlivý až přecitlivělý, což ovšem navenek nedával znát.
Rád odváděl dobře vykonanou práci a s tím měl trochu problémy v zaměstnání, jelikož jeho kolegové měli tendence práci odbýt, což on nedobře snášel, ale nechtěl jim to říkat, protože nechtěl vyvolávat konflikt.

Vůbec slovo konflikt mu bylo cizí a říkal, že není konfliktní a že s lidmi vždy dobře vychází.
Zde byl kámen úrazu. S lidmi sice dobře vycházel a každý ho měl rád, ale jediný, s kým nemohl vyjít, byl on sám.

Člověk, který o sobě tvrdí, že je nekonfliktní a nemívá konflikty, mi bývá podezřelý..:-) a to z jednoho prostého důvodu. To, že konflikty nevyvolávám, že je nevyhledávám a nehádám se s ostatními, neznamená, že je nemám. Právě naopak.

Během všedního dne se stane mnoho událostí, které se nás mohou dotknout, počínaje nervózní a nerudnou paní za přepážkou na poště a konče výčitkou šéfa v zaměstnání či pozdním příchodem partnera či partnerky domů. Prostě dotknout se nás může cokoli, každý jsme nějaký. A také dotýká.

Otázka však je, zda to řeším anebo neřeším, skousnu to, přejdu to, potlačím apod.

Tyto konflikty se v nás pak ukládají a po nějakém čase začnou škodit na těle i na duši. Tzn. nastávají potíže v naší schopnosti bránit se, argumentovat či jen projevovat svůj názor, což je věc přirozená, neb se rodíme jako osobnost a jedinec s právem na názor.

Když jednáme nepřirozeně a svoji osobnost potlačíme, tak po čase může dojít k patologii.
Samozřejmě mluvím o povaze, která se tímto vyznačuje, je tímto charakteristická, někdy je jistě dobré něco neřešit, nechat to být apod.

Tento muž si potlačené konflikty nosil s sebou a mnohokrát nemohl spát a v hlavě řešil situaci, která se udála během dne, trápil se třeba i několik dní s tím, co by jiný vyřešil za okamžik.

Bylo třeba pohovořit o pojmu ,,konflikt", neboť on měl /z rodiny, jak jsem se později dozvěděl/ představu, že konflikt = hádka = nenávist = zlo = špatné vztahy s lidmi a to není rozumné a dobré.

Začal během terapie přicházet na to, že konflikt nevzniká někde venku, mimo něj, ale naopak v něm, že hádka je jen jedno z řešení, jak ventilovat konflikt, že řešení existuje více, že jsou řešení destruktivní, ale i konstruktivní.

Dokonce jsme hráli i situace, ve kterých jsme zkoušeli různé možnosti, od hádky, mlčení, lítosti, až po argumentování a otevřený dialog, ve kterém byl mimochodem velmi dobrý, neboť byl svou povahou kliďas a citlivý. Chtělo to prostě jen více odvahy a dělat něco, co nikdy nedělal. Především projevovat se, což není pro člověka v jeho letech /a zvláště muže/ zrovna lehké, když na to nebyl doposud zvyklí /co si budeme povídat pánové..:-)/.

Takže se jeho tělo začalo projevovat samo. ,, Nechceš se projevovat? Pořád budeš do mě ukládat nějaké křivdy a lítosti? Tak tu máš, však já to z tebe odplavím jinak."

Šlo o strach projevit se jak v oblasti svých citů, tak v oblasti prosazení své osobnosti.
Mluvili jsme také o tom, co v nás způsobuje konflikty, proč se nás určité události či lidé dotýkají.

To není lehké téma. Nahlédli jsme do koutů nenaplněných tužeb a přání, pocitu vlastní nedůležitosti a pocitu, že si nezasloužím, a samozřejmě se zde promítaly do značné míry přejaté vzory chování z rodiny.
To bylo velmi zajímavé, protože si začal uvědomovat, že se ho dotýkaly věci z oblasti, kterou sám vytěsnil, což bylo projevování a prosazování se.

Mluvil o tom, že musí pořád v sobě řešit, jak v zaměstnání vyzdvihují někteří lidé svoji práci, a přitom on ví, že ta práce není kvalitní. On se tím opravdu trápil.
Nebo považoval za ,,přemrštěné", jak říkal, přílišné cestování své 25leté dcery, která během jednoho roku navštívila čtyři světadíly. Přitom mi sám říkal, jak ho zajímají cestopisné filmy a knihy. Ovšem doma v křesle, jakmile někdo projevil odvahu vydat se do světa, tak to bylo přemrštěné.

Ano, to bylo přesně ono - odvaha vydat se, projevit se, objevovat. To potřeboval, to chtěl, ale bylo to nevědomé.

Bylo příjemné pozorovat, jak se mu ulevilo, když po čase hovořil o tom, ať si ti lidé v práci říkají, co chtějí, hlavně, že on má své svědomí čisté, a dokonce jim to i řekl! Poukázal na to, jakých chyb se dopouštějí, a dokonce to řešil i na poradě - to bylo opravdu otočení o 180 stupňů.

Začal si povídat se svou dcerou o jejích cestách a začal přemýšlet o tom, že by navrhl ženě, aby si udělali túru na kolech v Dolomitech.

Prostě, změny vzal, jak se říká, z gruntu.

Také jsme se okrajově zaměřili na téma jednotlivých alergenů, což není úplně nutné, ale v kontextu mozaiky je i tento střípek ku prospěchu.
Ovoce ve svém stádiu zralosti je vhodné k zužitkování, zúročí se jeho kvalita. Prošlo dlouhou cestu od poupěte a květu až po pomalé zrání, má svou historii, svou krásu a svou chuť.
I o tom jsme hovořili, o těchto atributech v jeho 55 letech. A pyl? Bez něj to přece nejde, takže padly i otázky sexuality.
Na podporu dostal i homeopatika.

Udělal na sobě spoustu práce a nebylo to lehké, neboť každá změna přináší i reakci z okolí, kterou musí člověk ustát, což se jemu podařilo.

V průběhu cca šesti měsíců byl pětkrát na terapii a je již 5let bez příznaků alergie.

Žena 35 let, potíže s otěhotněním.

Přišla ke mně žena, která nemohla otěhotnět. S přítelem se o miminko snažili 5let a stále nic.
Oba prošli řadou vyšetření a teoreticky početí nic nebrání, ženě pouze řekli, že má prostředí /Ph/ více kyselé než zásadité, ale v zásadě je vše v pořádku.

Během terapie se rozpovídala o tom, jak žije s přítelem v jeho domě na venkově společně s jeho matkou, která s ní sice dobře vychází, ale má na syna velký vliv, což jí " trochu " vadí.
Dojížděla do práce každý den 50km do města, což jí nevyhovovalo, a vlastně by raději bydlela ve městě než na venkově.
Nakonec mluvila o tom, jak se jí líbí v práci, jak by ráda zašla s kolegyněmi na kávu či sklenku vína anebo se někam pobavit.
Jak je to ve městě fajn, že je tu mnoho kultury a výstav atd.
Na přítele úplně zapomněla.
Když jsem se jí zeptal, jestli s přítelem hovořila o svých přáních a tužbách, odpověděla, že mnohokrát, ale on jí řekl, že to neexistuje, že nemůže matku nechat samotnou, a hlavně, že ať je ráda, že mají dům, protože kdyby se odstěhovali, tak se tam možná nastěhuje jeho mladší svobodný bratr a ještě by o dům přišli. Navíc nechtěl opouštět své kamarády. Po nějakém čase tedy rezignovala a "byla ráda".
Nutno říci, že s přítelem žila 10 let.
Žena působila velmi křehce a přizpůsobivě, její hlas zněl až poníženě a velmi lehce přejímala názory druhých.

Celé tři terapie /tři měsíce/ jsme si povídali jen o ní, o tom, co si přála jako děcko, co si přála jako děvče, co si přála v pubertě, co si přála a přeje jako žena a co si splnila a co ne.
Většina těchto snů nebyla naplněných a sama sebe viděla dosti negativně.
Nezbývalo než nacházet pozitiva a můžu říci, že jich nebylo málo. Začala sama sebe obnažovat, začala odhazovat ten šat, který byl půjčený od jiných, který nebyl její a který ji velmi dusil a neslušel jí.

Pak jsem ji další tři měsíce neviděl a když přišla, tak přišla jiná žena.
Byla mnohem sebevědomější a více přímá / jak v názorech, tak i v těle /.
Říkala, že začala s přáteli jezdit na kole, na výlety, a velmi ji to baví. Dokonce začala hrát ochotnicky divadlo.
Řešila s přítelem jejich odchod do města, ale vše zůstalo při starém - nechce ani slyšet, navíc se mu nelíbí její výlety s přáteli, ale když ho chtěla vzít s sebou, tak razantně odmítl.
Říkala, že na těhotenství teď tolik nemyslí, protože si uvědomila, že nejprve musí vyřešit sama sebe.
Poté mi řekla, že si zaplatila dvouměsíční cestu do Indonésie, kam pojede sama s ještě pár lidmi, které nezná, ale tuší, že jí tato cesta něco dá. Přítel sice nesouhlasí, ale to už prý neřeší, neboť pokud chce být sama sebou, je nutné, aby si stála za svým rozhodnutím, které považuje za správné.
/ Z této věty jsem se tiše zaradoval, neboť bylo vidět, že se nachází /.

Přišla za čtyři měsíce.
Mimo jiné říkala: "Na mé cestě po Indonésii se v naší skupině objevil jeden člověk, velmi jsme si rozuměli, je mi blízký a naslouchá mi. Má evidentně o mě zájem".
Ptám se: "A vy?"
Ona: "Já také."
Já: "Co váš přítel?"
Ona: "Vzdaluje se mi."
Já: "On vám?"
Ona: "Ne, já jemu."
Já: "Hodně štěstí."

A v této nedokončené a zároveň dokončené rozmluvě jsme se rozloučili, neboť ať se rozhodne jakkoli, bude to z přesvědčení jejího srdce, ale i rozumu. Nepotřebovala moje rozřešení / ani by jej nedostala /, věděla, že je to jen a jen na ní. A to bylo fajn..:-)

Za rok mi poslala pozvání na svatbu s informací, že je ve druhém měsíci těhotenství.

Chcete vědět s kým nakonec?.....Hádejte...:-)

Je to příběh o sebe-potlačení a s tím spojené velké vnitřní nespokojenosti, o nepřijetí sebe sama.
Ona poprvé, když přišla, byla opravdu kyselá / Ph / a sladkého života neužívala. Nechala se vláčet okolnostmi, aniž by alespoň trochu udávala směr. Byla tam s tímto související velká míra strachu, neboť pokud jsem řidič, ale nemám ruce na volantu, mohu kdykoli nabourat. Takže raději nechávala za sebe řídit vždy druhé. Ovšem ti udávali svůj směr a ne její.

Její tělo bylo takové jako ona. Oslabené, plné strachu, a tudíž neuvolněné, stažené a neprůchozí, nepřijímalo nic nového, postoj byl chatrný. Jak se může v takovém těle uchytit zárodek nového života?

Zaplať Bůh - vše dopadlo jinak.

Zde si na příkladu ukážeme, jak etikoterapie může spolupracovat např. s fytoterapií.

Nejdříve stručný popis návštěvy klienta u fytoterapeuta:

Alergie - žena 35 let
Subjektivní potíže:
od února vždy počínající alergie na pyly, slzení, pálení očí, chronická rýma
tlak - normální
cévy, žíly: - křečová žíla na vnitřní straně pravé nohy, snadno se tvoří modřiny
klouby, páteř - ztuhlost trapézových svalů, bolesti krční páteře,
ostatní bolesti - migrény
trávení - sklon k zácpě, nadýmání, nesnášenlivost tučných jídel
spánek - buzení mezi 12 a3 hodinou ranní
oči - unavené, pálení, řezání
nehty - lámavé, křehké
pokožka: zarudlá mezi obočím, zhoršená pleť
únava, zhoršení potíží na jaře, nesnášenlivost větru
emocionálně - podrážděnost, hněv
Příčina -dle TČM špatná funkce jater, žlučníku,nedostatečný odtok žluči do střev - zácpa, nedostatek žluči k emulgaci tuků - nadýmání, křečová žíla na dráze jater, náhradní čištění organismu - pleť, rýma, městnání energie jater - migrény, ztuhlost krku a ramen, alergie
Ženě bylo doporučeno vynechat jídla zatěžující játra : smažená a tučná jídla, uzeniny, tavené a tučné sýry, mléko, sladkosti, alkohol,ochlazující potraviny v zimním období - tropické ovoce, syrovou zeleninu, džusy a ovocné čaje.
Zařadit:
šťáva z mrkve, černé ředkve, listová zelenina, olivový olej,
Byl individuálně sestaven bylinný čaj pročišťující játra a ledviny, volba některé z tinktur - ostropestřec mariánský, výtažek z pupenů černý rybíz-kalina- rozmarýn, žampion, měsíček, růže-habr-jedle.

Etikoterapie

Probíral jsem s touto ženou nejčastější téma alergiků a to je jejich obranný mechanismus.

Žena byla alergická na některé látky, které tělo pociťovalo jako nepřátelské, a proto nějak reagovalo / slzení, pálení očí, apod./. Vůči nepříteli je třeba se bránit - to je jasné.

Pokud vycházím z přesvědčení, že tělo svým hmotným projevem pouze poukazuje na projevy našeho vědomí / spíše nevědomí /, bylo nutné probrat s touto ženou otázku nepřátel v jejím vědomí a jak urputně se jim brání.
Samozřejmě si nepřátele vytvořila sama, nikoli však vědomě.

Když jsme probírali otázku, jak řeší konfliktní situace ve svém životě - odpověď zněla, že se jim, pokud možno vyhýbá, že je nekonfliktní typ a pokud přeci jen je vystavena "chtě - nechtě" konfliktu, raději potlačí své emoce a pod heslem ,,moudřejší ustoupí" - ustoupí.

To ovšem samozřejmě neznamená, že konflikty nezažívala, ovšem, ale pouze uvnitř - tyto konflikty
/častokrát úplně banální/ se za těch pár let nahromadily natolik, že tělo začalo reagovat.

Dostali jsme se k potlačené agresivitě / játra /, jak jinak, protože máme vztek na to, co se hromadí uvnitř těla a já to nedokážu nějak ,,odstranit", nedokážu vidět /oči/ sám sebe jako bytost, která má právo otevřeně říci si svůj názor, zdravě ho prosazovat či se - pokud to považuji za správné -vymezit vůči okolí a jít si za svým. K tomu všemu je třeba obrana, nemít strach, umět se za věc ,,porvat" a ubránit si své /nehty/.
Je třeba naučit se opouštět své ,, zásady ,, /zácpy/ a naučit se přijímat život se všemi změnami, které přináší, a být ohebný / zatuhlost / a flexibilní.
Především si žena měla uvědomit lásku k sobě, svou originalitu a výjimečnost své individuality.

Svým navyklým uvažováním dostala sama sebe do problémů, které vyústily až v alergii, a proto jen ona sama s tím musela něco udělat.
Mluvili jsme o vzorech, které měla v rodině a jak se tyto vzory ukotvily v jejím vědomí a tím i v jejím každodenním životě. Bylo třeba nastavit a vytvořit jiné vzory, takové, které budou mít na její zdraví konstruktivní dopad.

Sehráli jsme si v poradně takovou etudu, kdy jsem hrál jejího arogantního zaměstnavatele / to jsem si užil / a ona hrála sebe samu, ovšem snažila se již o oponenturu a prosazování sebe sama. Nebylo to špatné a při třetím sezení jsem neměl šanci.:-)

A tak začala tím, že se naučila říkat občas ,,ne", začala se trochu vymezovat, zabývat sama sebou, začala chodit cvičit a plavat / to vždycky chtěla, ale ,,nebyl čas" neb ostatní ji potřebují/, prostě učila se prosazovat s uvědoměním, že si to zaslouží a že jí to udělá dobře.

Celkem byla na čtyřech terapiích, po šesti týdnech, kde jsme samozřejmě probírali mnohem více a ukazovali si na konkrétních případech jak se daří, či nikoli. Bylo zde více aspektů, které bylo třeba si uvědomit, ale i ty se postupně rozkrývaly a ukazovaly se ve své absurditě, čímž docházelo ke stále většímu uvědomění, že tudy dále cesta nevede, aneb: Kdy? Když ne teď. a Kdo? Když ne já.

Příští jaro byla skvělá! Po alergii ani památky.